Co mají společného Halloween, Dušičky, vydlabané dýně a svíčky? Víc, než byste čekali. A všechno to začalo dávno předtím, než někdo vymyslel halloweenské dekorace z Temu.
Každý rok je to stejné. Sotva skončí léto, začnou se na nás ze všech stran valit dýně, kostlivci, duchové a svíčky. V obchodech se objeví umělé pavučiny, na sociálních sítích dýňové latté a sousedé začnou podezřele zdobit vchodové dveře.
Zkrátka Halloween je tady. A hned za ním přicházejí Dušičky.
Dva svátky, které na první pohled nemůžou být odlišnější. Jeden je plný kostýmů, sladkostí a strašení, druhý patří tichým vzpomínkám na ty, kteří už tu s námi nejsou.
Přesto mají něco společného. A ne, nejsou to jen svíčky.
Když měli Keltové Halloween, ale ještě mu tak neříkali
Abychom pochopili, kde se to všechno vzalo, musíme se vrátit o pořádný kus historie zpátky. Konkrétně ke Keltům a jejich svátku Samhain.
Ten označoval konec sklizně a příchod zimy. Podle starých představ se v tomto období ztenčovala hranice mezi světem živých a mrtvých. Duše zesnulých se mohly vracet mezi své blízké, ale spolu s nimi se údajně potulovaly i méně přátelské bytosti.
A protože tehdy ještě neexistovaly bezpečnostní kamery ani chytré zvonky, lidé se chránili po svém. Zapalovali ohně, nosili masky a snažili se zlé duchy odehnat.
Zkrátka taková sousedská slavnost s lehce nadpřirozeným programem.
Právě s těmito tradicemi souvisí řada zvyků, které dnes známe z Halloweenu.
Než přišly dýně, byly tu tuříny. Fakt.
Možná vás překvapí, že původní halloweenské lucerny vůbec nebyly dýňové.
V Irsku a dalších částech Britských ostrovů se vyřezávaly strašidelné obličeje do tuřínů. Dovnitř se vkládalo světlo a lucerny měly mimo jiné odhánět nežádoucí duchy.
Když irští přistěhovalci přivezli své zvyky do Ameriky, zjistili, že tam mají něco mnohem praktičtějšího – dýně. Jsou větší, měkčí a výrazně lépe se vydlabávají.
A tak se zrodil jeden z nejznámějších symbolů Halloweenu.
Upřímně, vydlabaný tuřín by asi na Instagramu takový úspěch neměl. Ale kdo ví. Třeba nás ještě čeká jeho velký comeback.
A co naše Dušičky?
Zatímco Halloween si postupně vybudoval kariéru v kostýmech a hororech, Dušičky zůstaly o něco komornější.
Památka zesnulých připadá každoročně na 2. listopadu a její dnešní podoba vychází především z křesťanské tradice. Navazuje na slavnost Všech svatých, která se slaví o den dříve.
Vzpomínání na zemřelé má ale mnohem starší kořeny. Různé kultury si své blízké připomínaly dávno předtím, než vznikly svátky v podobě, jakou známe dnes.
A právě světlo v těchto tradicích hrálo důležitou roli.
Proč vlastně zapalujeme na Dušičky svíčky?
Plamen svíčky má v různých náboženstvích a kulturách řadu významů. Představuje světlo, naději, život nebo duchovní spojení.
V křesťanské tradici připomíná také Krista a víru ve vzkříšení. Podle lidových představ zase světlo pomáhalo duším najít cestu.
Dnes už většina z nás při zapalování svíčky pravděpodobně nepřemýšlí nad tím, jestli někomu osvětluje cestu mezi dvěma světy.
Prostě si chceme vzpomenout.
Na babičku, která pekla nejlepší buchty. Na dědu, který měl vždycky nějakou nevyžádanou, ale dobře míněnou radu. Na kamaráda, se kterým jsme se smáli úplným blbostem. Nebo na čtyřnohého parťáka, který nám kdysi zabíral většinu postele.
Každý máme někoho, kdo nám chybí.
A jeden malý plamínek je někdy hezčí než tisíc slov.
Musíte kvůli Dušičkám na hřbitov?
Nemusíte.
Návštěva hřbitova, květiny a zapalování svíček na hrobech jsou krásnou tradicí. Ale vzpomínka na někoho blízkého nemusí být vázaná na konkrétní místo.
Klidně si zapalte svíčku doma. Uvařte si něco dobrého, pusťte oblíbenou písničku nebo si prohlédněte staré fotky.
A jestli u toho budete brečet? V pořádku. Jestli se naopak začnete smát při vzpomínce na nějakou společnou historku? Taky v pořádku.
Dušičky totiž nemusí být jen o smutku.
Můžou být i o vděčnosti za všechny ty chvíle, které jsme s někým mohli prožít.
A pokud nemáte náladu na žádné velké rituály, úplně stačí pár minut ticha.
Jedna malá výzva od JAKKO
Letos pro vás nemáme žádný speciální dušičkový balíček, strašidelnou slevu ani akci „kup dvě svíčky, třetí duch zdarma“.
Máme ale jeden návrh.
Zapalte letos na Dušičky svíčku za někoho, na koho rádi vzpomínáte.
Nemusí být nová, drahá ani dokonale sladěná s vaším interiérem. Klidně vytáhněte tu, kterou už máte doma.
Protože i když se u nás většinu roku řeší, jak svíčky voní, jak dlouho hoří a jestli ladí s obývákem, občas je fajn připomenout si, že jejich světlo může znamenat i něco víc.
A že některé věci prostě stojí za to udržovat při životě. Třeba vzpomínky.
Tak krásné Dušičky. A nezapomeňte – svíčky patří na bezpečné místo, ne k záclonám.
Duchy řešit nemusíme, hasiče radši taky ne. 🖤